České Budějovice, Gerbera, 24.ledna 2009
Závěr: byly to opravdu příjemné závody…
Závody v Gerbeře měly začít v sobotu v 8.30 hodin. Pro Tongiláky to tradičně znamenalo sraz v 8.00 hodin v hale. Ostřílení závodníci dopředu kroutili očima, protože bylo jasné, že dřív než v 9 hodin se nezačne. Nicméně deset minut před 8. hodinou byli v hale od nás přítomni téměř všichni (pokud se nevraceli pro pásek, že). V 8.05 hodin kouč pan Chaloupka zatroubil do doboků. Byla k tomu vyhrazena velká místnost v dalším patře, na lokty v očích a zubech tentokrát nedošlo. Většina Tongiláků se ihned po převlečení alespoň trochu rozcvičila. Nejsem si úplně přesně jistá, v kolik hodin byl nástup (výjimečně bez závěrečného pozdravu), ale byl příjemně brzy a i mezi nástupem a prvními soutěžemi uběhla kratičká doba. Soutěžilo se na čtyřech zápasištích, oproti minulému roku se nesoutěžilo v boxerském ringu, což bylo skvělé. Kdo loni lezl nahoru a dolů, protahoval se mezi provazy a snažil se při tulu moc nedupat, ví přesně, o čem je řeč. Na závodech byli nově přítomni taekwondisté z dalších českých klubů a taky ze Slovenska (cvičili pěkně. A v matsogi nezvykle tvrdě). Na závodech bylo tradičně poměrně dost Tongiláků, což je milé. Venca Srogončík za nás soutěžil poprvé. A určitě sám sebe překvapil skvělým výkonem. Hodně lidiček z oddílu si poprvé zkusilo matsogi – Míra, Venca, David S., Kuba G. – poslední dva jmenovaní skončili na bedně ve společnosti skvělých soupeřů. Vždycky to neměli lehké. K laskavějším průvodcům do Úvodu matsogi patřil Přemek Š. Většinu začátečníků jenom tak přátelsky otlapkal nohou. Po čelech a po tvářích. Přemek měl celkově pár vtipných momentů. Ve speciálech při nopi chagi si při zkoušce lehoulince povyskočil a svrchu se koukl na packu stojanu. No možná si myslel, že si do takové výšky rozhodčí odložil kafe… Myslím, že další novinkou byl Kuba H. ve wiroku. A možná i v matsogi? Opravdu hodně se od minule zlepšil Míra a Marťa. Kluci se na minulých závodech nevzdávali, pravidelně chodí na tréninky a jezdí po závodech. Najednou to začalo být vidět. Trošku mi bylo líto Pepy, kterého v matsogi porazili dva soupeři po sobě. Náš nejmladší fanda to oplakal. KAŽDÝ poznal, že byl Pepa vynikající. Tomáš J. si na ně pak posvítil. Překvapil Radek, že tentokrát po matsogi nevypadal jako kraslice. Hodně těžká matsogi si prožili sourozenci Chaloupkovi. Renča si zas a znovu zažila jak bojují holky. A když se Honza Ch. rozhodl i po velmi tvrdé ráně dokončit zápas, lidé spontánně začali tleskat jeho schopnosti dokráčet do konce zápasu. Shodou okolností to bylo poslední matsogi toho dne. Pak už následoval jenom wirok seniorů. Zážitkem bylo především sledovat budoucího vítěze wiroku se III. Danem. Zásadně se trefoval do desky (i z otočky), což se vždycky nepovede (a pak trpí i diváci). I třemi deskami se, ehm, probourával. Zase to staré známé o dobré technice a kondici (a v jeho případě i kusu šoumenství).Dobrý závody to byly. Tradičně hrozen Tongiláků u zápasiště, kde někdo z nás cvičil. Někdo má náturu fandit, někdo nemá. Za určitou známku pohody a důvěry považuji fakt, že je úplně běžná otázka „Co jsem udělal/a blbě?“ Nejsme banda sólistů. Děkuji i těm, co tentokrát ještě přišli fandit bez doboku. Doufám, že si to taky užili. Poděkování patří paní Chaloupkové coby rozhodčí a příjemnému člověku, kouči panu Chaloupkovi, že byl všude tam, kde ho bylo nejvíce třeba, ostatním spolukoučům, kteří se rekrutovali, když bylo jisté, že se pan Chaloupka rozkrájí. Poděkování patří našemu trenéru Kaňkovi, kterého výjimečně nepoutaly povinnosti k posuzování závodů, a který svůj čas věnoval především elévům matsogi. Bylo vidět, že klukům hodně pomohl, doufám, že mu udělali radost. Za sebe trenérovi děkuji, že oslovil pořadatele a zajistil mi možnost si zacvičit proti dobrým soupeřkám. Musím říct, že jsem měla usmívající se rozhodčí a chtěla bych poděkovat rozhodčímu, který mě na konci soutěže upozornil, co dělám v tulu špatně. Měsíc před zkouškami (pokud zdraví a trenér dovolí) je takové upozornění milé.Příští závody se budou konat 28.2.2009 v Borovanech. Byly vyslyšeny tiché prosby seniorů, že by si zase rádi brzy zacvičili. Příležitost se blíží i pro žáky a juniory, kteří se třeba nemohli přihlásit na českobudějovické závody konající se krátce před vysvědčením.j.
