Masopustní turnaj 2009

4 března, 2009

Borovany, 28.2.2009

Závody v Borovanech byly velmi svébytné a flexibilní a taky na nich chyběla řada tongiláckých hvězd-stálic, jako třeba rodina Chaloupkových, bratři Šestáci, pan Bříza.Závody měly pevný rámec daný poskytovatelem prostor – ZŠ Borovany. Věděli jsme, kde a jak se přezout, kde se převléci, kde si vypít kafe, kde se rozcvičit a kde soutěžit. Taky rozpisy byly vyvěšeny na dobře přístupném místě. Ideální především pro závodnické nováčky. Pořadatelé spolu s rozhodčími dbali pravidel taekwon-da, ale nevytvářeli atmosféru napjatého závodního dusna. Vlastní soutěže a způsob vyřazování byly podle pravidel, zato ale byly velmi flexibilní. Loni otestovanou novinkou, která platila i letos, byla možnost přihlásit se i do vyšší soutěže, než odpovídala technickému stupni závodníka. Dále platilo, že rozhodčí znalecky pohlédli na počet závodníků, a případně rozhodli, že se nebude vyřazovat podle pavouka, ale například si zasoutěží každý s každým. Mám pocit, že si všichni docela dobře zazávodili, přestože se skončilo i v rozumném čase. Jako skutečnou nevýhodu vidím v tom, že přes mikrofon nebylo slyšet skoro ani slovo, takže i rozhodčí a pořadatelé byli mírně tolerantnější k nahánění soutěžících a vítězů po prostoru. Naštěstí na začátku docela srozumitelně zaznělo, že budou soutěžit žákyně, žáci, juniorky, junioři, senioři, seniorky. Takže když se přiblížil čas a u jednoho zápasiště bylo hodně holek, tak jsem si k nim šla stoupnout a dobře jsem udělala. Dalším překvapením (nemůžu si stěžovat) bylo překopání – ehm, účelné spojení či vytvoření nových kategorí – některých soutěží. Rázem jsem soutěžila třikrát místo dvakrát. Nebyla jsem jediná, kdo zažil rafinované momenty. Jakub G. zjistil, že ještě necvičil ve finále. Pepa v matsogi nastoupil proti holce. Tomáš J. dostal příležitost svého pokořitele ještě jednou konfrontovat a tentokrát odkráčet ze souboje jako vítěz. Trenér Kaňka obíhal jednotlivá zápasiště, jednotlivé strany zápasiště a jednotlivé závodníky. Taktak stíhal měnit červené a modré šerpy. Dopředu si sice domluvil eventuální meziklubovou spolupráci s třeboňskými trenéry, ale zůstalo jen u přátelského pošťuchování. V případě nutnosti zaskočil Jungi nebo někdo další od nás z oddílu. Mám pocit, že oproti Gerbeře si trenér našel ještě více času k pozápasovému dovysvětlení jak příště využít taktiku a techniku. Opravdu to měl časově dost na hraně, občas ho jeho asistentka Honza P. upozornil, že je jeho pozornosti už zase třeba jinde.Vyhlašování výsledků probíhalo průběžně, jenom na konci, při nástupu v sedě, došlo ještě k dovyhlášení výsledků posledních soutěží, vyhlášení nejlepších jednotlivců a vyhlášení nejlepšího klubu, kterým se zase (?) stal Tong-il. Kdo tam s námi byl, potvrdí, že dort nebyl vůbec špatnej. Luky Mráz pohotově poskytl ostrý nůž. Vendula Králová (naše rozhodčí), která při krájení držela krabici s dortem, stále dokola opakovala jediné: „mám tam prsty…“. Příští závody – oblastní soutěž pro žáky a juniory – se budou konat za 14 dnů v Třeboni.

Výsledky pro Vás sepsali Jan Pavlík a Lukáš Dvořák.