IZRAEL – 1. dílAhoj vsichni,hlasim se ze Svate zeme, konkretne z Tiberiady u Galilejskeho jezera. Web tu funguje rychle, akorat klavesnice pomalu a kdyz zadavate webovou stranku, tak si musite zvyknout, ze se vam to nahore do listy pise z prave strany.Presun z Prahy pres Kyjev do Tel Avivu byl v pohode,nutno podotknout, ze po lonskem letu do Addis Ababy,kdy nas Turkish Airlines neuveritelne hyckaly, byl prvni let s Aerosvitem zklamanim.Na prvnim letu jen toast,ktery byl sussi nez chilska Atacama, pivo nejenze nedavali, oni ho ani neprodavali. Spravili jsem si chut az na letisti v Kyjeve,kde jsme cekali 3 hodiny a ochutnali vyborne tocene Cernigovske pivo. Na druhem letu uz to bylo lepsi, tam uz jsme ale pro zmenu nemohli pit, protoze nas za par hodin v Tel Avivu cekalo auto. Vstupni formality do Izraele probehly rychle, krom otazek co tu budeme delat, jestli jsme tu jiz nekdy byli,jesti jsme nekdy navstivili nejakou arabskou zemi {priznali jsme jen Maroko, kamarad hrdinne zaprel Iran a ja Libanon a Syrii} a kolik mame penez nas dlouho netyrali. Cca ve 2 rano jsme meli razitka v pase a vyrazili do AVISu pro auto. Vzali jsme si malou Mazdu 2, pujceni auta na 14 dni cca 160 USD, druhy ridic 40 USD, pristaveni auta na letiste 27 USD, kompletni pojisteni cca 400 USD. Celkem na 14 dnu necelych 12 tis.CZK. Jo a museli jsme se naucit s automatem, manualni razeni pry nemaji, jak nam povedel chlapicek v AVISU – manual gear? No, its too difficult:-) Ve 3 rano jsme vyrazili z Tel Avivu a pred patou rano uz byli u prvni pamatky, starovekeho mesta Caesarea na brehu Stredozemniho more. Hodili jsme kratkeho slofika, abysme nebyli zbytecne prespali a v 8 rano zahajili prohlidku. Pokud byste sem jeli a Caesareu vynechali, asi o nic neprijdete. Vetsinou jen ruiny a zbytky. Behem hodiny jsme to probehli,sedli do auta a valili dal. Dalsi na programu byla Haifa, velke mesto s dulezitym pristavem na severu Izraele. Krome jineho se tu nachazi pekne namorni muzeum spristupnou ponorkou a korvetou, potom Elijasova jeskyne, kde se podle legendy ukryval prorok Elijas pred kralem Achabem. Pak jsme jeste prolezli Bahaisticke zahrady. Bahaismus je jednim z nejmladsich nabozenstvi, vzniknul v 19.stoleti a jeho hlavnim poselstvim je rovnost jednota. Hlavni sidlo je prave v Haife a podle jejich prikazani musi kazdy bahaista alespon jednou za zivot vykonat pout do Haify a vystoupat po 1400 zahradnich schodech [my autem zaparkovali primo nad nima a sesli do zahrad asi 20 schodu:-))) Z Haify jsme si to potom namirili jeste vic na sever, do Akky,kde se nachazi velka krizacka pevnout s muzea s vezenima. Je fakt, ze postavit na tehdejsi dobu takove podzemni tunely, klenute saly a mohutne hradby uz chtelo trochu fistrona. Diky pujcenemu autu toho stihanem fakt hodne, takze odpoledne jsme jeste z Akky vyrazili na sever,kde primo u libanonskych hranici lezi zricenina hradu Montfort [takovej horsi Divci kamen], postaveny krizaky v roce 1226. Muslimove ho srovnali se zemi v roce 1271. Dneska je asi nejhezci hodinova prochazka k nemu a nasledny pohled na hrad trosky z protejsi strany udoli. Na noc jsme se usidlili v Safedu [tez Zefad nebo Zefat], pokoj pro dva 200 NIS [1 NIS neboli novy izraelsky sekel = cca 5 Kc]. Hned rano jsme pak vyrazili do prirodni rezervace Banjas,kde jsou pekne vyslapy a hezke vodopady. Po obede nasledoval prejezd k hradu Nimrod, asi nejvyznacnejsi dominante teto casti Golanskych vysin. Udava se, ze byl postaven nekdy mezi 1126 – 1218 na obranu cesty ke Stredozemnimu mori behem 6.krizove vypravy. Zbytky hradu jsou impozantni, jeste vic ale kruhovy vyhled na vsechny strany. Jinak okolo se moc courat neda, vsude visi varovne cedule s napisem Danger mines a neni radno to podcenovat. Zbyly tady jeste syrske naslapne miny ze 60 a 70 letech, kdy se tu bojovalo. Ackoliv krajina nyni pusobi mirumilovne, byla pry i v nedavne dobe nekolikrat tercem utoku prislusniku Hizballahu, kteri sem pronikaji pres libanonske hranice. My meli kliku a o tento "zazitek" prisli. Z Nimrodu jsme se dojeli podivat na vyhlidku na Kunejtru [tez Quneitru],ktera lezi v demilitarizovane zone mezi Izraelem a Syrii. S kamaradem jsme zavzpominali,jakjsme pred 9 lety stali dole na syrske strane a vzhlizeli nahoru do izraelskych kopcu a netusili, ze na to budeme jednou koukat i z druhe strany:-) Vecer jsme dojeli do Tiberiasu na brehu Galilejskeho jezera a nasli si ubytovani v hotelu [nejlevnejsi 250 NIS za noc], rovnou na 3 noci. V nedeli jsme odtud podnikli celodenni vylet do rezervace Jahudija, kde jsme prolezli co se dalo, navstivili vsechny vodopady a kanony, co se dalo. Izraelci jsou strasne opatrni a zrejme nezvykli na ceske entuziatisticke batuzkare. Vsude jsou cedule s varovanim, napr. vas upozornuji, ze na vyse uvedene treky je nutne mit trekove boty, min. 3 litry vody na osobu a bude vam to trvat min. 3 hodiny. V praxi jsme to usli za 1 – 2 hodiny, vsechno v sandalech a vypili max. 1 litr vody ve dvou. Asi podle nas predelaji pruvodce:-) V pondeli jsme si dali trochu pametihodnosti okolo Galilejskeho jezera,ktere je pevne spjato s pusobenim Jezise Krista. Prolezli jsme zdejsi Baziliku rozmnozeni chleba a ryb,kde udajne Jezis s pouhymi 5 bochniky chleba a 2 rybami nasytil cely zastup ucedniku, dale Kostel Sv. Petra, ktery po Jezisovi prevzal vedeni, zajeli do Jardenitu,kde byl udajne Jezisek pokrten v rece Jordanu Sv. Janem Krtitelem [druha legenda pravi, ze to sice bylo v Jordanu, ale kousek od Jericha, cert aby se v tom vyznal:-]. Odpo jsme zajeli do prirodni rezervace Arbel a dali si turku po utesech nad Galilejskym jezerem. Opet casovy harmonogram tury uvadeny Izraelci – 2,5 hodiny,jsme stahnuli na 50 minut:-))) Misty to ale byla peknu ferratka po skobach na skale bez jisteni [a klasicky v sandalech], milovnici hloubek ci vysek by urcite meli radost.Jinak dalnice i silnice jsou tady naprosto uzasne, dalnice jsou i z dost velke casti osvetleny, silnice maji perfetkni asfalt,litr benzinu ale stoji okolo 35 – 40 Kc. Nastesti se s tou nasi malou Mazdou dostaneme na 7 – 8 litru. Vyssi spotreba, i kdyz je to jen 1.2 motor je dana kopcema a tim, ze je to automat. Pivo tady stoji v plechovce cca 25 – 50 Kc, jidlo na ulici 80 – 100, do restaurace radeji nelezeme. Holt Izrael je takove Norsko Streniho vychodu, asi to nejdrazsi, co tu v okoli je.No nic,pekne pracujte, my vyrazime do Nazaretu.Honza IZRAEL – 2. díl Ahoj vsichni,hlasime se ted uz pro zmenu z jordanske Akaby, kam jsme dnes odpoledne dorazili.S psanim jsem skoncil datumove minule utery, tak tam navazu. To jsme odjeli od Galilejskeho jezera a zajeli se podivat do mesta Kfar Tabor, kde jsme navstivili vyrobnu a muzuem marcipanu. Velmi neobvykle, ale pekne. Ukazali nam, jak ze to vlasne z tech mandli, mleka a sukru delaji, byla i ochutnavka, takze parada. Hned potom jsme navstivili vedlejsi horu Tabor, kde podle legendy doslo k Jezisovu promeneni. Nekdy si tu pripadame jak cirkevni zajezd Polaku, jak vymetame ta nabozenska mista. Ale z hory byl krasnej kruhovej vyhled, takze to za to stalo. Nasledoval prejezd do Nazaretu, kde jsme navstivili Baziliku Zvestovani, kde podle legendy Archandel Gabriel prepovedel Panne Marii narozeni Jeziska. Vecer jsme se chteli ubytovat v Jerusaleme, ale s autem po meste to byl porod. Priznavam, ze jsme totalne jako ridici a navigatori selhali. Funguje tam system jednosmerek, ktery nas tak totalne zacyklil, ze i kdyz jsme meli hotel na dohled, nedokazali jsme se k nemu s autem probojovat. A parkovani [ostatne jako vsechno v Izraeli] je tu very expensive. Nakonec jsme to hodine motani a projeti pul nadrze benzinu vzdali a jeli spat do hotelu v mestecku Abu Gosh. Diky tomu, ze jsme v supermarketu potkali manazera a udelali ze sebe hrozne chudaky nam dal slevu….puvodni cena ubytka 136 USD, po sleve pro krestanske poutniky z Cech "pouze" 60 USD. Az jsme se stydeli:-)Ve stredu jsme se s autem opet ponorili do nitra Jeruzalema a na jedne krizovatce se domluvili s taxikarem, ze nam ukaze misto, kde se da pres den zadarmo parkovat a my s nim zato pojedeme do Hebronu na Zapadnim brehu Jordanu. Hebron je proslaveny tim, ze jde zde Abrahamova mesita, kde je pohrben i se zenou Sarou a dalsimi potomky. Opet je to svate misto pro muslimy i zidy, tak je mesita rozdelena vevnitr zdi, z jedne strany chodi muslimove, z druhe zidi. My sli s muslimama. Co nas dostalo, jsou bezpecnosti opatreni. Cesta kolem Betlema pripominala studenou valku a berlinskou zed. I kdyz i ta byla asi mensi. Izraelci mesto obehnalo 9ti metrou betonou zdi a udelalo z nej gheto, jako skoro z celeho Zapadniho brehu Jordanu. Jestlize v Izraeli jsou vojaci vsudypritomni, tak v Hebronu jich je dvojnasobek. Sice se jedna o palestinske, tedy arabske mesto, bohuzel 500 zidovskych osadniku se rozhodlo tu bydlet, coz se samozrejme Palestincum nelibi. Na klid ve meste tak musi dohlizet cca 5,000 tezce ozbrojenych vojaku, kteri paradoxne spise chrani Palestince pred ultraortodoxnima Zidama, kteri nevahaji v ramci sve viry pouzivat zbrane a vojaci tak casto doprovazi palestinske deti do a ze skoly, aby je chranili pred Zidama. Zpatky z Hebronu uz jsme jeli linkovym busem do Jeruzalema [pronajata auta nesmeji jezdit na uzemi Zapadniho brehu ani do Pasma Gazy], takze nas cekala u Betlema na bezp.bariere prohlidka spolu s mistnima. Ale v pohode, my jako turisti jsme zadne problemy nemeli. Vecer jsme skocili do auta a dojeli dolu na jih Izraele do Micpe Ramonu.Ctvrtek a patek jsme ztravili v Micpe Ramonu, ktery nam slouzil jako zakladna pro vylety do krateru Machtes Ramon, ktery je cca 8 km siroky, 40 dlouhy a pres 300 metru hluboky. Takovy izraelsky Grand Canyon. Bydleli jsme v hostelu skoro u hrany, takze dolu to bylo co by kamenem dohodil. Prochodili jsme tu desitky km a byla to super. Sice zapraseni a urvani, ale pekne vysportovani jsme vecer zahaneli zizen na pokoji s pivem z Nove Paky [Paka Pramen]. Ani sem nevedel, ze v Nove Pace vyrabeji koser pivo a lifrujou to sem. Meli ho v samosce v akci, tak jsme jich par koupili. Vyslo na nasich dvacet korun. Jinak na odlehlejsi vylety jsme jezdili s nasi Mazdou 2, udelali jsme z ni i takovy maly offroadek a potrapili ji na poustnich cestach. Drzela se:-]. Jednou jsme chteli spat v poustnim kempu Beerot Campning. Kdyz jsme tam prijeli, tak tam akorat 3 autobusy vysypali 150 – 200 mladistvych, takze poklidny poustni kemp se zmenil na discoteku. Otocili jsme to a jeli zpatky do hotelu.V sobotu rano jsme se vykopali z Micpe Ramonu a vyrazili do Beer Shevy, kde je velke letecke muzeum – Israel Air Force museum. Akorat jsme zapomneli, ze je sobota a tudiz sabat a nikdo nemaka. Muzeum zavrene, vlaky nejezdi [omlouvam se tem ceskym, sice jezdi malo a se zpozdenim, ale aspon jezdi kazdy den i svatek, tady je totalni stop stav], busy stoji, na ulicich uplne mrtvo, jak kdy se tu prohnal mor. Jeli jsme dal, az jsme dojeli primo pred Pasmo Gazy. Zastavili nas az betonove bariery [prechod Erez barrier]. Dal uz jsme se nehrnuly. V Pasmu Gazy se povedlo Izraelcum vytvorit totalne odriznute gheto, ze ktereho nikdo nikam nemuze a nekolik milionu lidi musi zit na uzemi cca 8 x 30 km. Nezamestnanost je temer 50ti procentni, priblizne 80 procent obyvatel musi vystacit se 2 USD na den. Nedivim se, ze se Palestinci bouri a odpalujou bomby. Predstavete si, ze smite bydle na uzemi ohranicenem Prachaticema, Piskem a Budejcema a jinam vas proste nepusti. Celej zivot. Zadna vyhlidka na zlepseni. Jedine mucednicka smrt je vysvobozeni, aspon pro tech par, co se nechaji vzdycky naverbovat. Ono vubec je to tu tezke s temi naroky na uzemi. Po druhe svetove valce tu chteli OSN a Britove vytvorti misto, kde budou zit pekne v poklidu a miru Zidi spolu s Arabama. Evidentne se tento pokus nepovedl, stejne jako multikulturismus v Evrope. Zidi se odvolavaji na to, ze je sem z Mezopotamie privedl praotec Abraham a zaslibil jim tuto zemi, nejak uz ale zapominaji dodat, ze tady v te dobe jiz taky zili nejake kmeny a narody a oni je proste vytlacili. A ted je to jejich svata zem. A tak by se dalo pokracovat dal a dal, protoze v dejinach tohoto celeho uzemi existuje jen malo let, kdy se tu nevalcilo. My jsme od bariery otocili a jeli zpatky na noc do Beer Shevy.V nedeli uz bylo vsude zase otevreno a v ulicich cvrkot. Prohlidce muzea jsme venovali pres hodinu. Izrealci jsou na svoji armadu patricne hrdi a vsude se s ni chlubi a cisi to i z tech vystavek. Ono na druhou stranu se taky takove armada lip udrzuje a cvici, kdyz nad vami neustale visi hrozba okolnich sousedu a od USA dostanete rocni "prispevek" 3 miliardy USD:-) Pro zajemce tu maji vystavene od starych letadel typu ceska Avia – Mezek, pres Spitfiry, Mustangy po nove Mirage, Kfiry a americke F-16 Falcon a F-15 Eagle. Lahudkou je pak Boeing 707, ktery se zucastnil zachranne operace v ugandskem Entebbe. Tentkrat tam Izraelcum unesli linkove letadlo. Izraelci na nic necekali. Poslali tam tri nakladni Herculesy plne techniky a vojaku [vcetne imitace limuziny uganskeho prezidenta, cimz totalne zmatli vojaky na letisti], letiste behem par minut dobili, znicili kompletni ugandske letecstvo tim, ze do nich na stojankach nahazeli naloze, nalozili zachranene rukojmi a odfrceli zpatky do Izraele. Pri akci padl pouze jediny vojak, a to Netanjahu, bratr pozdejsiho myslim premiera Benjemina Netanjahua. Z rukojmich zemreli tri a to jen kvuli tomu, ze neposlechli vojaky a misto lehnuti na zem zacali utikat pryc a koupili to z obou stran.Po tomto muzeu jsme v nedeli navstivili jeste krapnikovou jeskyni Sorek v prirodni rezervaci Nahal Sorek, ktera byla objevena pouze nahodou pri odstrelu v piskovem lomu a odpoledne jeste v Latrunu Muzeum izraelskych obrannych sil. Tady se zajemci muzou kochat vsema moznyma tipama tanku, od druhovalecnych Shermanu, pres ruske T-54, T-72 az po nejnovejsi izraelske Merkavy 4. Trvalo nam to taky pres hodinu, nez jsme to vsechno oblezli, vyfotili a osahali. Opet jasne patrna hrdost Izraelcu na svoji armadu. Vecer jsme dojeli na letiste do Tel Avivu a pred pulnoci zalehli v aute, abysme ve 2 rano nabrali na letisti Zuzku s jeji sestrou. Uz ve ctyrech a s krosnama nam zacala byt Mazdicka 2 trosku mala, preci jen to zadnej transporter neni:-) Namackani jak Rusove v Sojuzu jsme pres noc prejeli pres Izreal a rano pred vychodem slunce zaparkovali u Masady.Pondeli jsme zacali vystupem do Masady po Hadi stezce, ktera nas hned rano pekne potrapila. Od hladiny more stoupate temer jak po schodech o 350 vyskovych metru nahoru. Masada je pevnost nad Mrtvym morem, ktera ma v zivotech Izraelcu zvlastni vyznam. Nektere vojenskej jednotky zde dokonce skladaji vojenskou prisahu, ve ktere slibuji, ze "Masada nesmi jiz nikdy padnout". Kdysi tu proti Rimanum hrdinne bojovali zeloti, jakasi odnoz od klasickych Zidu a drzeli se nekolik mesicu. Rimani nakonec vytvorili obrovsky nasep, po kterem dotahli k hradbam oblehaci a prorazeci stroje a pevnost dobili. Pred tim ale Izraelci vylosovali ze sveho stredu 10 muzu, kteri zabili vsechny ostatni, pak jeden z tech 10 zabil svych devet spolubojovniku a nakonec se sam zabil. Rimani tak prisli do mrtveho mesta. I kdyz jedna legenda zase pravi, ze prezily 2 zeny s detmi, ktere se schvaly ve sklepenich. Po Masade jsme vyrazili do Ejn Gedi, osadu u Mrtveho more, kde jsme se ubytovali a dali maly trek na dve hodky do Wadi David. Jsou zde jezirka a vodopady, docela pekne a v pousti bych to urcite necekal. Odpoledne uz byla koupacka v Mrtvem mori, ktere je fakt mrtve. Samozrejme sem pako a podarilo se mi caknout si vodu do oka, doporucuji. Zapomenete na vsechny ostatni bolesti, to vam garantuju:-]. Jo a fakt to nadnasi samo, nekecali:-)Dneska rano jsme se sbalili v Ejn Gedi a vyrazili 240 km na jih, do Elatu, kde jsme v Avisu vratili auto, nechali se taxikem primo do Avisu hodit na hranice, celkem bez problemu presli pres hranici [akorat izraelska vyjezdova taxa 33 USD nas malem poslala do kolen, proste nekrestansky ceny, rikam to celo dobu:-]] do Jordanska a druhym taxikem se nechali dovezt do jordanske Akaby, kde jsme ted ubytovani. Absolvovali jsme vylet v glas botu na potopeny tank a lod v Akabskem zalivu a zamluvili si v Hertzu od zitrka dalsi auto. Uff, tak to je tak vsechno. V Izraeli se ridilo, az na Jeruzalem, celkem v pohode, dalnice a silnici jsou v naprosto perfektnim stavu, takze to byla radost ridit. Najezdili jsme pres 2.100 km a vyslo na tech 12 dni se vsema pojistenima na 11 tis. Kc. Jsme zvedavy ted na Jodansko, v pruvodci psali, ze se tu ridi vicemene intuitivne, na kruhovem objezdu ma prednost ten vetsi nebo rychlejsi, stejne tak na krizovatkach, silnice postradaji cary a i patniky podel cest chybi, takze obzvlast v noci je to adrenalinove cestovani, navic podporene zpomalovacimi retardery ve forme asfaltoveho hrbu, o ktery urazite podvozek, protoze si ho v noci nevsimnete. Dali jsme si zase kompletni pojisteni vozu bez spoluucasti a mame na zitra slibeneho Nissana Sunny, rok vyroby 2010, opet automat, s manualem tu nikdo neumi. Izreali byla na skoro vsech hotelich a hostelich TV, takze samozrejme na CNN sledujeme Libyii i Japonsko. Mejte se, jdeme se najist, protoze tady je o poznani levneji a muzeme si doprat i jidlo v restauraci:-)Honza IZRAEL – 3. díl Hlasime se dnes uz zase z izraelskeho Jeruzalema, kam jsem vcera prijeli z Jordanska.Stredu 16.3. jsme zacali tim, ze jsme si v Akabe v pujcovne aut Herzt vypujcili Nissana Sunnyho, rok vyroby 2010, automat. Spotreba sice 8-9 litru na 100 km, ale vzhledem k tomu, ze v Jordansku stoji benzin 15 – 17 Kc za litr, tak to ani moc nevadi:-]]. V pohode se do nej ve ctyrech vejdeme i s krosnama. Uz s novym autem jsme nejprve zajeli pod Akabu se vykoupat do Rudeho more, trochu si zasnorchlovat a chytit bronz. Po obede jsme to zabalili a prejeli do Wadi Musa, coz je mesto s hotelama pred nabatejskou Petrou. Tady sem zkusil navstivit znameho, u ktereho jsme spali pred 9 lety. Atta Ali si na me pamatoval, jediny rozdil byl, ze uz mu nepatril jen hotel Valley Star Inn, kde jsme tenktrat spali, ale dalsich 66 hotelu po celem Jordansku a 10 dalsich ma ve vystavbe:-]]]. Samozrejme jsme se ubytovali u nej a jelikoz jsme mu darovali lahev zelene [tahnul sem se s ni jen proto, ze sem vedel od minule navstevy, ze mu chutna:-], dostali jsme kralovskou veceri na ucet hotelu.Ve ctvrtek byla na programu celodenni prohlidka Petry, skalniho nabatejskeho mesta Nabatejcu, ukryteho ve skalach. Zacina se 1.5 km dlouhou souteskou Siq, kterou se v Indiana Jonesovi prohani Harison Ford, az dojede pred tzv. Chazne, neboli Pokladnici. Pojmenovani si vyslouzila podle toho, ze Beduini mysleli, ze v hornim kamene kupoli je poklad, tak ji rozstrileli. Prolezli jsme toho hodne, amfiteatr, zbytky chramu, vysplhali az nahoru k Monastery a poradne se u toho zpotili. Je uzasne videt, co vsechno byli staroveci stavitele schopni vyrubat do skaly. Vecer jsme si akorat dali na hotelu sprchu, najedli se a vyrazili do Petry znovu, na tzv. Petra by Night. Cela sousteska Siq je osvetlena svickama, az dojdete pred pokladnici, pred kterou je tak 200 – 300 svicek, takze by to mohla byt krasna romantika. Jen by s vama nesmelo jit dalsich 300 – 400 turistu, kteri si to take zaplatili:-[. V pruvodci evidentne prechvalene, ale videli jsme to. V patek byla opet na programu Petra, navstivili jsme Kralovske hrobky, opet cele vytesane vsechny do skaly. Neuveritelne rozmery a barvy. Potom jsme se odchylili od hlavni trasy, tudiz se zbavili vsech turistu a pronikli do Male Petry [cau Peti, to zni pekne blbe, co? Ale fakt jedna cast Petry se jmenuje Mala Petra:-]]]]]]]]. Absolutne opustene bez turistu, jen poust, skaly, vyhledy, nadhera. Zbytek dne jsme tak procourali, vecer si dali hamman [turecke lazne] a po osme jsme byli pozvani k Attovi na veceri s jeho novomanzelkou, nakonec jsme tam zustali do pul jedne v noci a mohli poznat zivot v arabske rodine. Neuveritelne pohostinni a ferovi. Mozna ze ne vsichni, ale Atta urcite.Sobota byla ve znameni jezdeni, kdy jsme navstivili byvale krizacke hrady Shobak a Karak a vecer dojezdu do Madaby. Ze Shobaku zbyly jen ruiny, Karak je krasne zachovaly, stoji ve stejnojmennem meste a nabizi uzasne vyhledy do okoli. Krome mohutnych hradech zaujme i system chodeb a tunelu, za ktere by se nemuseli stydet novodobi architekti. Jinak cestovani po Jordansku autem ukazalo na drobne nedostatky v jordanske infrastrukture…neexistuje tu znaceni silnic, mest a obci. Sem tam je na konci okresu cedule "konec municipality Karak" a z toho poznate, odkud jste vlastne vyjeli. Dost casto jsme se otaceli a vraceli, protoze ucinnejsi navigace by byla spis podle kompasu a hvezd, nez je podle jejich mapy. Oni si s tim hlavu nelamou, ten svuj rozsypany caj vzdycky prectou nebo se zeptaji, ale co chudak Evropan. Rovnez specialitou je zpomalovaci hrb v barve asfaltu hozeny casto nepochopitelne v kopci, za zatackou apod. Jeste ze je to auto z pujcovny. Samostatnou kapitolou jsou kruhove objezdy a jizda po meste. Na kruhovem objezdu neplati zadna pravidla. Klidne na nej muzete vjet, kdy se citite, nekdy radeji zastavite, i kdyz jedete po nem. Podle toho, kdo ma vetsi rychlost, drzost nebo hmotnost. Silnice ve meste zasadne nemaji zadne pruhy a pocet aut vedle sebe se odviji podle toho, jaky typ aut stoji vedle sebe a kolik se jich tam vejde. Jenom je pak blbe, kdyz za krizovatkou uz silnice tak siroka neni a vsichni se tam musi vejit. Rovnez plna cara a znacka zakaz predjizdeni jsou pouze orientacni, takze po dvou dnech jsme pristoupili na jejich hru a nepredjizdeli, jen kdyz jsme nevideli a predjizdeli, kdykoliv jsme mohli, bez ohledu na znacky. Ted zpetne uz muzu napsat, ze se nam povedlo za cele Jordansko auto ani jednou neodrit [dvakrat jen tak tak].V nedeli jsme si vyrazili na temer 400 km dlouhy vyletni okruh, zahrnujici poustni hrady Qasr Harana [spis misto setkani vudcu kmenu a odpocinek karavan nez klasicky hrad], Qasr Amra [opet nejde o klasicky hrad, ale o misto, kde byli lazne a ktere si krizaci vyzdobili erotickymi krasotinkami, ktere zustali na nekterych zdech dodnes] a Qasr Al Azraq [klasicky hrad, postaveny Rimany, pozdeji slouzil jako zakladna Lawrenci z Arabie behem 1. svetove valky]. Z techto hradu je to uz jen asi 200 km k hranicim s Irakem, meli jsme cukani jet se podivat k hranici, ale nakonec jsme to otocili a jeli do Jerashe. Cestou jsme opet zabloudili, byla tam objizdka, na zacatku oznacena ceduli "detour" [jednou]…a tim cedule skoncili. Nakonec jsme do Jerashe dobloudili vicemene intuitivne pres kopce, drzic severni smer. Jerash je pozustatek antickeho mesta s obrovskymi kolonadami, dvema antickymi divadli, Artemidinym chramem, ovalnou Plazou, Hadrianovym obloukem a dvema branami. Jedna se asi o nejzachovalejsi antickem mesto na Blizkem vychode. V pondeli byl program hodne volny, navstivili jsme Kostel Sv. Jiri, kde je na podlaze cast kdysi velke mozaikove mapy, ktera zobrazovala tehdy cely znamy svet. Mapa je zvlastni i tim, ze zapad neni vlevo, ale vpravo, takze vam vsechno prijde otocene o 180 stupnu. Potom jsem jeste navstivili blizko u Madaby horu Nebo, ze ktere udajne Mojzis ukazal Izraelitum zaslibenou zemi [neco jako praotec Cech z Ripu Cechum], ale jiz do ni nesmel vstoupit. Hospodin si ho povolal k sobe a Izraelity tam dovedl jeho nastupce Jozue. Vedou se spory, jestli byl pochovan na Hore Nebo nebo za rekou Jordan. Z hory Nebo jsme sjeli k Mrtvemu mori a odpoledne venovali prosolovani tela.V utery 22.3. jsme rano vyrazili vratit auto k Herztum, ti nas pak hodili k hranicnimu prechodu King Hussein Bridge / Allenby bridge. Prechod hranice je bolestive pomaly, zabralo nam to asi 3 – 3.5 hodiny. Je to jediny prechod, ktery mohou vyuzit Palestinci, kdyz chteji nekam vycestovat. Neni zde zadne prime spojeni, musite si nechat orazit pasy na jordanske strane, jet jedinym povolenym busem pres most na izraelskou stranu, tady absolvovat serii kontrol, otazek a odpovedi, rentgenu batohu, koupit si listek na dalsi busik, ktery vas odveze do Jericha a z neho pak dalsi servisni taxik do Jeruzalema [tam jsme prijeli po 3 odpoledne, takze cesta na km dlouha asi 80 km nam zabrala 6 hodin casu:-]]. Servisni taxik vas navic nehodi primo do Jeruzalema, protoze palestinska auta [Jericho je na Zapadnim brehu Jordanu, tedy na palestinskem uzemi] nesmeji do Jeruzalema jezdit. Vysadi vas tedy ve vesnici Abu Dis, tady jeste jednou presednete a konecne dojedete do mesta.Dneska rano byl vylet do Betlema, Navstivili jsme Herodium, Baziliku Narozeni Pane i Jeskyni mleka a poobedvali v palestinske restauraci. Betlem opet lezi na palestinskem uzemi a je obedhnany zdi, pred kterou by se ta Berlinska stydela jak mala holka. Zatimco ta v Berline mela 4 metry na vysku, tato ma 8-9 metru, navic podporeno ostnatym dratem, optickymi cidly, kamerami, ostrelovaci. Pruchody do a z mesta hlidaji izraelsti vojaci na check pointech. Diky Palestincum jsme se dostali i k tem castem zdi, ktere jsou zevnitr mesta pokreslena grafiti, a nektera jsou fakt pekna a vtipna. Vystup ven byl jak z dob studene valky…pruchod mrizovanym koridorem, turniktery, scanery, koridory, pasy, ploty…az konecne vypadnete pred kontrolni stanoviste a muzete si vzit bus. V Jeruzaleme jsme jeste odpoledne stihli navstivit Viu Dolorosu [Krizovou cestu] a Zed narku [Western wall], jediny pozustatek udajneho Salamounova chramu, ke kteremu se Zide chodi modlit a do sterbin v kamenech vsunuji na listeccich napsana sva prani. Od zdi jsme jeste zabehli do Chramu Boziho hrobu, kde byl udajne Jezis pribit na kriz, pozdeji i z neho snat, omyt a ulozen do hrobu. No a kdy jsme prisli na hotel, tak jsme zjistili, ze mezitim probehl v Jerusaleme, kousek od nas [tim mistem jsme nekolikrat jeli] teroristicky utok na busy MHD. Hnuti Hamas jako pomstu za vcerejsi izraelske bombardovani Pasma Gazy prostrilel dva busy. V mistni TV bylo videt tela prikryta igelitem, na CNN ukazovali jen 1 mrtveho a 34 ranenych, tak nevime. Mozna to byla tela teroristu. Tak jsme radi, ze mame navstevu palestinskych uzemi za sebou. Ne proto, ze by nam tam chteli ublizit, oni si turistu vazi, nebot jsou pro ne jedinym zdrojem prijmu, ale proto, ze je mozne, ze Izrael opet uzavre nektere prechody a kontrolni stanoviste na Zapadni breh Jordanu. Paradoxne zitra bude asi nejbezpecnejsim mistem mesita Al Aksa vedle Skalniho domu na Chramove hore. Dneska kdyz jsme jeli do Betlema, tak jsme meli moznost na vlastni oci videt, jak Izrael porusuje dohody a stavi nove a nove osady hloubeji do palestinskeho uzemi a nikdo mu v tom nezabrani. Pokud se nic v nasledujicich letech nestane, dojde k tomu, ze osady postupne obklopi vychodni Jeruzalem, ktery patri Palestincum a uplne jej tak odrizne od zbytku uzemi a Izrael si ho anektuje pro sebe. Stejne tak smerem na vychod k Jerichu vyrostla obrovska zidovska osada Maale Adumin [pres 30.000 osadniku], ktera pri dalsim rozrustani hrozi, ze Zapadni breh Jordanu rozdeli na dve samostatne casti [severni a jizni] a asi uz definitivne tak pohrbi nadeje Palestincu na vlastni stat. Cela tahle zeme je od miru vzdalena asi jako Pluto od Zeme a obe strany tvrdi, ze jsou v pravu. Mozna po nasi navsteve Palestiny stranime vic mistnim, nez Zidum. Nam nic spatneho neudelali a taky chteji jen svuj prostor pro zivot, ktery jim Izrael neustale zmensuje a ztezuje.Uvidime jak to tu bude vypadat zitra, uz je na programu jen courani po meste [po svych, MHD si schovam do Budejovic:-] a v patek rano snad odlet z letiste Ben Guriona u Tel Avivu.Mejte se vsichni fajn, diky za vase maily, cetl jsem je vsechny, jen sem nedokazal jednotlive podekovat a odpovedet, v Jordansku byl internet totalne terible, tady je to uz lepsi.Honza